KOLIKRÁT UŽ – –

Kolikrát už, moje zlatá,

za tebou jsem někam jel?

Kolikráťs mně byla vzata,

když vlak s tebou odjížděl?

Kolikrát jsi ztratila se,

kolikrát jsi vrátila se

a kolikrát v náruči už

jsem tě, moje štěstí, měl?

Nepočítej, marné je to –

jako nelze spočíst hvězd,

tak nelze, má zářná meto,

toto počítání svést,

a tak jen se usměj radši,

abys byla ještě sladší,

až tě budu ochutnávat

odměnou poslední z cest.

Snad již blizoučká je chvíle,

kdy dálky jen budou snem

a my u zářného cíle

štěstí k sobě přivinem'

a pak, netísněni bolem,

necháme svět jíti kolem,

nalezeni pro svou lásku

a ztraceni lidem všem.