Koliština. (I. Rok 1768.)

V Motrencuském monastyře

Popi nože posvětili,

Celý jarmark Medvedovský

Hajdamáci pobouřili.

Železňák, falešný kníže,

Vůdcem hajdamáckých sborů,

V levo, v pravo plamen šlehá

Z polských zámků, z panských dvorů.

A „Vaj!“ zní z hořících krčem –

Polákům a Židům běda –

Z ohně rozlícená zběř hle

Nikomu se spasit nedá.

Zpátky do plamenů hází

Strašná luza ženy, děti –

Tak se mstí na Židu, Lechu –

Divoce svou volnost světí.

Honta, ataman odvážný,

Dobře zkušen v boji smělém,

Přidružil se k hajdamákům,

Stal se hlavním velitelem.

Po krajině širošíré

Jako roje včel to bzučí –

Na poplach a velký pohřeb

Z měst a dědin zvony zvučí.

„Národnost a náboženství!“ –

Heslo Ukrajinců bylo –

Pod tím heslem jaké už se

Krve moře v světě lilo! –

Luza nemá vlastní vůli –

Všude podobá se troudu:

Hoří, když v ni jiskra padne –

Běda, když jde luza k soudu! –

Do lesů a tajných skrýší

Strachem Židé utíkají –

Bíločervené korouhve

Blíž a blíže větrem vlají;

Šlechta vedená Stempkovským

Již se blíží sšikována –

Na pískách na Svidoveckých

Spustila se bitvy rána. –