Koliština. (II. Bitva Svidovecká.)

Bitva v pískách Svidoveckých

Hej ta krutá byla –

Hej kozácká pýcha tam se

V hrůzu proměnila.

Hajdamácká rovná kosa,

Záporožská píka

Posekala, popíchala

Lecha odpůrníka.

Rozprchli se hajdamáci

Schvalně na vše strany,

Utíkajíce z bojiště

Sem tam před Polany.

Za kozáky rozprchlými

Ženou se Poláci –

Jednotlivým Polákům se

Staví hajdamáci.

Utíkáním hej kozáci

Bitvu rozdrobili,

Jednu bitvu na tisíce

Malých proměnili. –

Dněpr též chce bojovati –

Vstává ze svých břehů –

Poláci se ohlížejíc

Stavějí se v běhu.

Zase blížejí se k sobě,

Sšikují se v řady –

V šírém moři hajdamáckém

Vědí sobě rady.

A jak ostrov pevně k sobě

Drží se Poláci –

Marně na ostrov doráží

Vlny – hajdamáci.

Ramenem již o rameno

Polák drží k sobě –

A tu znovu Ukrajincům

Zdá se o porobě.

Polské vojsko jak zeď pevné

Ke Dněpru je tlačí –

Všechny pojmout ve svých vlnách

Řeka nepostačí.

Polák bez ustání z břehu

Na tonoucí střílí –

Aj kozáky na dno k sobě

Táhnou vodní víly.

To na pískách Svidoveckých

Hrozná bitva byla:

Tam se bitva polskopanská

Na kozácích mstila.