KOLLÁRŮV DRUHÝ POHŘEB.

Sta věnců, palem, plápol žlutých svící

a zpěv a řeči, valný lidstva sněm,

a katafalk a velké srdce v něm,

dřív horoucí tak, a teď práchnivící.

A hrálo cos jak odlesk v každé líci

s těch Ideálů, jež mu byly snem,

co rakev snesli s valným průvodem

do smutečního vozu před radnicí.

Před radnicí se hlava tiskla k hlavě.

V tom starý orloj počal bíti právě,

a řadou táhli jeho apoštolé.

Co kostrouna hnát svoji hranu zvonil,

z nich každý jak by před rakví se klonil:

apoštol velký, druh jich, ležel dole.