KOLODĚJ

Dumavé jsem bloudil mrtvým temnem,

boží silou tvořil v díle jemném,

stoje na ostrohu ducha srázném

rozséval jsem světy pustým prázdnem.

Bujel život, kvetly skály rodem,

v nevědomí plod se spájel s plodem,

rozkoš náhody, již vůle určí,

vesmír rozepěl se písní tvůrčí.

Požehnaný prachu země matky,

požehnaný okamžiku krátký,

z hrobu do života, z klína k rovu.

Žij a umři, roď se dále znovu.