KOLOMBINA.

Hoj, příteli můj Arlekino,

spíš nebo přemýšlíš?

Hej, hochu, vzhůru, ke rtům víno

a smutku zanech již,

nech duši tvou ať vášeň schvátí,

a rty nechť vzkřiknou ve závrati:

Bim, bam, bim,

je šťasten harlekýn!

A, příteli můj Arlekino,

zapuď již snění své

a vzpomínek změň andantino

v kankány vášnivé.

Tak musilo se, hochu, státi,

je fádní dlouho milovati.

Bim, bam, bim,

chce volnost harlekýn.

Hoj, příteli můj, Arlekino,

stesky máš na líci?

Tu víno, hochu, vášní vroucí

a štěstím šumící.

Hle, jako já jsi, brachu, v létě,

nás obou kvete štěstí v světě.

Bim, bam, bim,

je šťasten harlekýn!

Viď, láska že už nebolí nás,

ni srdce nepálí...

A vzpomínky? Ty smíchy grimas

ze srdce vyžaly...

Teď srdce nám už nekrvácí,

jsme oba volni jako ptáci.

Bim, bam, bim,

chce volnost harlekýn!

A pak – je hloupou trochu láska,

komickou přítěží...

Jsme ty a ty. Nač tedy maska

a nač nám třeba lží...?

Jsme volni nyní jako ptáci,

a víc nám srdce neskrvácí.

Bim, bam, bim,

chce volnost harlekýn!

– Tak, příteli můj Arlekino,

zapuď již snění své,

do ruky pohár, ke rtům víno

krvavě vášnivé...

Tak musilo se, hochu, státi,

je fádní dlouho milovati.

Bim, bam, bim,

chce volnost harlekýn!