Kolos na Rhodu.

Když bájný kolos, Rhodu na předhoří

jenž svítil lodím k břehům cizích světů

do moře vrhaje tříšť žhavých květů

a v zápas vcházeje i s Foiba oři,

se začal chvět a kácet, v těžkém hoři

tvář zakryl každý, orel ustal v letu

a slavík v písni, číše sjely s retů;

tu zdálo se, že Olymp sám se boří.

Tu jak by sám veliký otec světla

chtěl zhasnout symbol zářné moci svojí

a tepla, něhy, vlídnosti a jasu;

Zem v pouti své jak v stálý mrak by slétla,

s tmou začlo býti lidstvo v stálém boji,

s tmou, v které pravda začla škrtit krásu.