KOLOTOČ

Je chvíle, v které západ zalije

Tě hnusem všeho, co jsi dosud žil.

V nesmírné prázdno periferie

Kolotoč bláznivě se roztočil.

Básníku, s duší věčně tesknící,

Chceš v závrati svou bolest utápět?

Dřevěné koně hudba vřeštící

Pobídla v marný, šílený teď let.

A všechno letí, mládí tvého klam,

I morosnost, jež v stáří vítězí...

To není kolotoč, to život sám

Teď letí v prázdno, v prázdno bez mezí.

A rány, nemoci a prudký vztek,

Vzdor, zoufalost a zrada letí v dál.

V popelu srdce našel's oharek

A klamný oheň v něm jsi rozdmýchal.

Milenců tváře hoří vápenné,

Údy se tisknou, směsuje se dech.

Praskají dřeva, cetky skleněné

Cinkají tence, chrastí dutě plech.

Na prahu stáří, na sklonku všech dní,

Ať padne maska, duch si zahýří:

Živote, kolotoči groteskní.

Syntheso lží všech, božský Kejklíři,

Já miluji tě, hymnus teď ať zní

V noc šálivou a v obzor daleký:

Já zdravím tebe, klame absurdní,

Nejsladší klame, klame na věky!