Kolovrátkář.

Zastih’ jsem starouška

u našich vrátek,

měl hlavu složenou

na kolovrátek.

„Dědečku, dědečku,

kdeže máš kliku?

Zatoč mi, zahraj mi

nějakou v mžiku! –

Podivno! Hovor to

neznámé doby

jak by to zpívaly,

dědečku, hroby!

Do srdce píseň ta

podivná bodá –

zahraj mi jinou přec,

jiná teď moda!

Jaké to, dědečku,

zpěvanky kvílíš?“ –

„Staré jsou, panáčku,

staré jsou příliš!

Nikdo jich nechápe,

jenom my staří – –

Kéž se vám při nových

práce líp daří!“...