Kolovrátkář.

Vždy přijde denně v dusný dvůr a stmělý,

když vzejde podvečerní hodina,

a přehraje svých písní program celý,

jenž arií tak smutnou počíná.

V tom táhle vzdychavém a žalném zvuku

čtu celou sudbu trpkou dumavě:

stroj pákou urval mu kdys pravou ruku,

když jat byl spánkem v noční únavě.

Skříň hrací koupil mu pán milostivý,

pak dostal povolení úřadu;

tak se ženou se toulavě teď živí

a zruší mi vždy klidnou náladu.

Nedávno ze vsi přišlá služka zpívá

na dlažbě vlhké šedých kamenů...

Jeť pro ni útěchou ta píseň snivá

ve rmutné řadě všedních, dlouhých dnů.