KOLOZPĚV

Miliony let prolétly světelnou vichřicí našimi dušemi,

tisíciletí zaťala do našich srdcí ohnivé spáry,

století leží v nich černými, mrtvými hlušemi,

navěky ztracenými a nikdy nezrozenými dary.

Vržena rukou tajemnou z věčnosti němých bran

v neznámé, daleké křižovatky hvězdných karavan,

s dědictvím radostí truchlých a štěstím ran:

jak slepý poutník jde, prokletá, žehnaná zem’,

záhadná člověku,

doprovázena z věků do věků

věčného mlčení úsměvem...

Přece však vzňala se lidská srdce láskou a věrou a snem

(znamením ohněm jsou s hory na horu, nepřítel když se blíží):

prozpíván silou, lidský duch vysoko modrem vzepřel zem’,

myšlenek světla a tušení s drahami hvězd se kříží!

Z chaosu tisíciletí, z přívalů krutých dissonancí všech,

z nejnižších poloh a temnot v kosmu propastech

souzvuk se vznesl jak věčnosti samé dech,

o slunce zazvonil, o hvězdy planoucí,

pozdravil výše nejvzdálenějších met:

Člověk se zrodil, v hrudi svět,

pro své a pro lidstva štěstí budoucí!

Člověk! Pohledem zčištěným bolestmi, zklamáním, smutky půlnocí,

přísliby nejistých dálek a radostně prostými krásami činu,

nad moři, horstvy a bohy žije svůj velký a hrdý sen o moci:

o řádu vůle a srdce, o sladkém souzvuku světel a stínů.

Tisíce myšlenek jak zlaté mračno slunečních střel

k nejvyšším vzlétá metám z tisíců hrdých čel,

poznání na povel...

Nad světem chvěje se parného léta znoj:

dvory jsou dokořán, bohaty sklizněmi.

Jako dík zpěv letí širé po zemi

o nové síle zas’ pro nový sen a boj!

Člověk! Srdce své, jakoby stkané z hvězd, nad zemí rozpial, bezpečný stan:

pozdravuje miliony rukou a duchův a pák a poslušných strojů,

zvídavý potápěč, noří se v tajemství kosmu nejhlubší okeán,

myšlenek, rukou a srdcí, odvahy zpívá hymnus a tvůrčích bojů.

Silou i pokorou vůle své sebe a zemi s věčnosti drahami spial:

radosti jasu a víry a práce s tajemných výší sňal,

zástupům zvířecích pudů, osleplým blízkostí země, je dal,

sen srdce největší, touhu veškerou:

pro marnou krásu života, země, snů

bohatstvím ducha a srdce, vteřin, dnů

do noci zániku zářit’ hvězd nádherou!