Komáři.

Jsou srdce těžká, která v žití šeru

jen mezi hvězdami kdes najdou družky;

jsou ta, jimž stačí lesk barevné stužky,

a skáčou přes ni jako v Gulliveru.

A veselá to podívaná věru,

jak na velbloudy rostou malé mušky

a vypínají v slunci křídla, růžky

a vždycky udělají karriéru!

Jen tiše, zvolna, nikde přímé slovo; –

však Fortunu si za šos chytnou zdrávi.

Co do těch srdcí těžších nad olovo!

to Somnambuly, Don Quijoti bludní:

ti utonou jako ten kámen v studni,

a komár pluje na stebélku trávy.