Komín.

Tak jen se pyšni, černý, špinavý!

Ten kouř, co tebou ku nebi se vznáší,

tak jako strachem před tebou se plaší

a nad tebou se teprv klidně zastaví.

Ta kočka tebe ani neslaví

a se střechy ti smetí v tváře práší,

tlum vrabců křičí jako po Jidáši,

že pro ně chováš pobyt nezdravý.

Tak, pyšni se a kruť, ať moc tvá váží,

to zlaté slunko do tváří ti praží,

jsi jako pán, co nad lidem se vleče

s tou gloriolou moci, vznešenosti – –

co tady u nás matka dole peče,

ty kouř máš z toho a psi naši kosti.