KOMÍNY MĚSTA KOUŘÍ ČERNĚ A TIŠE

Komíny města kouří černě a tiše.

Láska, jež srdce tu navštíví,

popelem živí se, popelem dýše,

na popel šediví.

Marie, věrné ženy s touhou věčnou

počínají tu na středu popelečnou

v městě komínů, černých schodů,

doživotného churavění.

Marie věrné tu rovné od porodů

do roboty jdou denní.

Popel vnik' Josefům v srdce a korou sesedá,

kořalka v hrdle jak oheň pálí,

domova pravého nikdo tu nemá a nehledá.

Děti se narodí,

narodí se a umírají snadno jak žaly,

vždyť jsou to chvilkové květy,

které se na prsou nosí, když rozkvétaly, –

a pak se snadno zahodí.