Komu hlava mládím osloněná,

Komu hlava mládím osloněná,

komu mladá šíje neskloněná,

kdo se posud směle těšit může

z budoucích svých vymyšlených světů,

komu v prsou ohnivá ta růže

nezklamaných posud nadějí snad zkvítá –

aj ten z chudých lístků, drobných květů

bohatý si věnec blaha splítá.

Čí však hlava bolem zšedivěla,

a čí šíje mládí zapomněla,

sotva že se ještě sehne,

když mu květy nejbujnější,

nejrudější, nejkrásnější

podáš novou pro radost –

ku kořínkům nechť si lehne,

kdo těch květů má už dost.