KOMU?

Jaký to sladký smutek mám v srdci?

Jsem jabloň v květu, jež plody má nésti,

tíží mne jaksi vlastní mé štěstí,

zdá se mi – zalknu se jím,

komu, ach, komu je vypovím?

Jsem jabloň v květu, růžová jabloň,

záplavou květu ve slunci hýřím,

ve vzduchu, po zemi vůni svou šířím,

ptejte se, ptejte: Co je můj cíl?

Žiji jen pro pár radostných chvil!

Ale jak o štěstí, o květ se chvěji,

vím: závist bohů v úkrytu číhá,

vteřinu blaha trestem svým stihá,

jak dlouho takto kvésti mi dá?

Snad štěstí mé jak ten květ opadá?

Přijde mi jednou přec útěcha plodů?

V růměnec květů svých celá se hroužím,

všechny je ve plody proměnit toužím.

I když však jednou se dočekám,

komu, ach, komu všechno to dám?