KONCEM DUBNA.

Již stromy mají bílé hlavy,

jak skryl je květů jarní sníh,

že jsou jak starci usměvaví

s tím květem žití na skráních.

A na sta ptáků v stínu jich

se schází na rej polétavý,

a každý v tónech jásavých

ten život znova blahoslaví.

Ó, Bože, takto s hlavou bílou

a s úsměvem a plnou silou

tu jak ty stromy jednou stát!

A pod svých skrání šedou plísní

mít ještě na sta nových písní,

jichž refrén byl by: Žiju rád!