KONCIL.

V Maggiore chrámu otců shromáždění

dnes v radu valnou poprvé se schází,

Tridentem víří slavné zvonů znění

a kadidla dým k obloze se plazí.

„Gaudete omnes“ chorál mnohohlasný,

z úst kněží sborem zvučí při oltáři:

„Jásejte!“ – vzešel blankytavou září

ovčinci Krista toužený den spásy,

Svatého ducha milost nevystihlá

se snáší s nebes ve sloupení štíhlá,

kde biskupové v křesel baldachýnu

se noří temnou dogmat ve hlubinu.

Dovršil Pán již krutých strastí míru,

jež církve boží samospasné prahy

třísnily vlnou kalnou v bouřném víru;

ponížil v trnož církve mrzké vrahy,

již v zápas dali s ní se v hrdopýše;

je schromil, jako na Jáboku pláni

Jakoba, když s ním anděl s nebes výše

zápolil ve tmách trudně do svítání;

sežehl v propast rudým bleskem víry

ty nepoddajné pekel bohatýry,

jak Farao i s rouhavými voji

stonuli vlastních bludů ve příboji!

Ta bílá labuť, jež si hnízdo klaté,

ve žhavých škvárech nad Bodmanem svila,

teď sklání křídlo pyšně rozepjaté,

jímž slunko pravdy boží zaclonila;

teď vysílena, teskně v Eisenachu

poslední píseň ke skonu si hude*)

a péro zlaté, jež ve krve nachu

tajemně psalo písmo žhavorudé,

na starých dveřích Vittenberka chrámu

a odtud až ke stolci Petra v Římě

sáhalo chmurně v chmurných vidin klamu:

teď povrženo na smetišti dříme!

Kde v humně božím hluchá pleva byla,

rozváta nyní v širé světa kraje;

od zrna koukol mrzký oddělila,

nebeská ruka rozsevače z ráje:

teď na otcích, by s myslí křepkou, zmladlou,

sekeru břitkou rázem přiložili

na všaký kmen, jenž trčí větví svadlou

v zahradě boží, plné nové síly;

co známku jasnou církve samospasné

na čele hněvně skaboněném nemá:

ať ve tmách pekla jak bludička shasne,

prokleto budiž – hnusné anathema!“

Chorálů plesy, intrád slavné znění

ve zvuky varhan hluboké se mísí;

v apsidu tmavém zmírá šumné pění,

kde pokryt prachem Umučený visí

po boku lotrů spjatý v dřeva kříži...

Hluboké oko po prostoru mhavém

bolestně těká, kryto slzným hávem –

k zbodaným nohám Kristus mlčky shlíží,

kde v desce z plechu, črtán zlatou runou,

v guirlandě růží, trnů pod korunou,

tajemný nápis temnotou se třpytí:

já jediný jsem cesta, pravda, žití!...