KONEC ANABAZE (III (Balada o pancéřovém vlaku))

Pancéřový vlak stál prostřed lesů pustých.

Občas vítr zalkal, kulich houknul v tmách.

V dýmu klubkách hustých

jisker roj v les táh,

matičko česká...

Pancéřový vlak stál, šelma vzpiatá k skoku.

Kulomet se zablýsk, pušky hlaveň vzplála,

jako jiskra bílá. Temno bylo v oku,

vráska v čele stála,

matičko česká.

Pancéřový vlak stál... Vlci z každé strany!

Bože! vlci vyjí! Hoj, teď bude hon!

V dálce bijí hrany,

nebo na poplach zní z parostroje zvon,

matičko česká?

Pancéřový vlak stál. Dým se k nebi valil.

Vlci se naň vrhli. Hučel k nebi les.

Pancéřový vlak stál. Pálil. Pálil. Pálil.

Žít či zemřít – jedno – zítra nebo dnes,

matičko česká!

Pancéřový vlak stál. Vlci prchli v skrýše.

Bledý dým se rozprch v mladé jetele.

Roztříštěný komín, kotel kuli v břiše,

mrtvý pancéř spustil křídlo z ocele,

matičko česká...

Pancéřový vlak stál, mrtvý vítěz v rose.

Cvrčků ranní píseň zněla kolem v tiš.

„Kam, ty hochu mladý, zří tvé oko kosé,

v dálce na tě čeká ta, již neuzříš,

matička česká – –.“