KONEC ANABAZE (V)

Srdce jim stvrdlo, ochraptěl hlas,

z ježaté lebky vypadly vlasy.

Tisíckrát jimi osud třás.

Přešly ty časy.

Ve zlaté sloce budou snad psát

básníci píseň o návratu českém,

ve sloce bledé drozd bude lkát

nad hroby padlých flétnovým steskem.

Pochody čestné, prapory, děla.

Minulo vše. Jen touha tu zbyla.

Z prasknutých žil a temného čela

v potu a krvi jim uniká síla.

Pochody čestné. Děl slavný hlas.

Minulo všechno. Šedivý dým.

Nepuklo srdce – však sšedivěl vlas,

jakožto láska kázala jim.