KONEC BALLADY.

Vše uzřel juž. I slavná jitra pouští,

jež zradit přicházejí dravčí brlohy,

kde voní řídká, drahocenná houští

pod safírovým prázdnem oblohy.

I sever nehybný, v něm velechrámy ledu,

kde rody tulení dny bezradostné tráví,

vším byl již rozplakán, když bloudil ku posledu

a černé prstence mu svisly kolem hlavy.

Smích moře šílený se nikdy nepřestával

ve dne ni v noci o skal hroby lámat,

se znavující jistotou při sklonu dne vždy vstával

na nebi západním zmar žhavých panoramat.

Šla stále oblaka a smutno bylo z toho,

že bezvědomě jdou a žádný cíl že není,

a vítr nosil pozdravy z prázdnoty od Nikoho

a ptáci modrem klesali do hlubin Pomyšlení...

Obsáhnout vše! Sám všechen život býti!

vydechl poutník, tiše oči kloně

a těžké slzy počaly se líti

mu bezděčně do hřívy jeho koně...