Konec mládí.

By Emanuel Lešehrad

Tak ve vsi všichni klidné dřímou

a sní o krásném počasí,

a zde se všichni třesou zimou

a na smrt bledí zápasí.

A sál, ten žalář zádumčivý,

kde živý stín se nehýbá,

a okna, odkud vidět nivy,

jichž paprsk slunce nelíbá...

Snad nevrátí se více ženě,

vzpomínku větry rozvějí,

a ona bude chodit denně

jej očekávat v aleji.