KONEC POTOPY.

Děs vládl potopy! Zoufalé skřeky!

Jak dravé bestie vystouply řeky,

blesk šlehal do hřívy zježené pěn,

na těla mužů a nádherných žen,

však mrtvých, pochodní sírovou svítil,

řval z hloubi, jak by se hrozněji lítil.

Dnů tři sta bylo. Pak – klid okamžitě!

Neb v Noe korábu zrozeno dítě,

pláč jeho k nebesům vzlykavě zněl,

je budil hrom a blesk, z hloubi jenž hřměl,

a spáti nemohlo. – Pro jedno děcko

Bůh pomstu zastavil. Utichlo všecko!...