KONEC PÝCHY.

Ztichni, smělý duchu můj, ty rozbouřený!

ani tělem svým ti vládnout není dáno,

i to tělo tvé je kletbou připoutáno –

nač tedy zalétáš v život ozářený?

Darmo se již zpouzíš, budeš umořený!

Třeba statně bylo tebou bojováno,

dosud konečné i zkáze odoláno,

čas na tebe jícen má teď rozevřený:

Vzdoruj plouživé se chvíli – bez obrany,

nahý k sloupu věčné hanby přikovaný!...

Aj, kam prchla junácká tvá síla?

Kam i pýcha tvá, ten meč a štít tvůj branný?

Dítě! mocnější tě bytost unavila –

hochu – vždyť i tebe žena porodila!