Konec románu.

Již neznáme se. Naše dráhy

se křižovaly v žití jen,

a rozešly se na vždy záhy...

(zřím, byl jsem bídně omámen).

Dnes oba žijem klidně stále,

vždyť utrhneš-li kvítek snad,

keř znovu může kvésti dále,

a nemusí hned – uvadat!