Konec světa.

Tak mohli sníti před věky,

když tisíc let po Kristu v sklonu,

a snili tak, v cíl daleký

šlo lidstvo dále ve svém shonu.

A zas let tisíc, znavený

když člověk bojem, nadějemi

si přeje cíl již toužený

jen zniknout, zhynout s živly všemi.

Tu staré zkazky o soudu,

o konci světa se zas hlásí,

a věk je vlna ve proudu

a proud se v starou věčnost ztrácí.

Jak sovy vstanou proroci,

čas kombinují, data určí,

a patří k hvězdám, do noci...

Vše spěje dál v své práci tvůrčí.

Je čas, by přestal člověk žít,

zda dospěl věky ku své spáse? –

A z rána slunce na pažit

ve starém lesku usmívá se.