KONEC ZBOJNICKÉ SLÁVY.

Na podzim bylo to. Několik dní

porota soudila vraha.

Město již čekalo nervosní,

kdy zjeví se pravda nahá.

Čtenáři novin své rozsudky

dávno hotovy měli,

v hospodách rození právníci

do nocí vyseděli

při hlučných debatách,

zdali to zabití, vražda?

Měl-li on právo bránit se,

zjištěna rána každá?

Na podzim bylo to. Zvečera

do soudní síně jsem zašel.

Na podzim bylo to. Zvečera

drobný dešť s nebe se snášel.

Vstoupíš, dech horký divadla

ovane ruce a tváře.

Parfumem sladkým prosáklá

oslepí záře.

O něčem jiném žes cestou snil?

Utiš se; nejsme sami.

V řadách jak záhony růží

krásné a vznešené dámy.

Kukátkem kdosi tě pozdravil,

vědomí zas se ti vrací.

Pohlédni před sebe: Ano, on!

V strojené resignaci.

Za bledou maskou vytušíš

hrůzu a strach a zmatek,

rety jak, drážděné pověrou,

stále by šeptaly: Pátek –

Obhájce odkrývá kořeny zla:

– Blízko jsou. Šlapeme po nich.

Bezcitná společnost uhání

na lehkomyslných koních.

Nebylo matky. Světem šel

v studená města a kraje.

Na srdci nevěstek zhřívaná dlaň

pro jaký osud zraje?

Obhájce mluví dál a dál,

argument přidává jiný.

Nálezem soudních lékařů

zjištěny souchotiny.

Nějaká střízlivá tragika.

Publikum nechápe věru.

Růžová slečinka zívajíc,

otvírá bonbonieru.

Choroba těžká, smrtelná

v tak pokročilém stavu.

Plíce když ztraceny, porotci,

možno je žádat i hlavu?

V okamžik ten jsem zachvěl se

zbojnické slávy bídou.

Obžalovaný zaplakal

nad vlastní panychidou.

„Pozdě je dnes“ – kdos prohodil

pro sebe přesvědčivě.

Slečinka hlavu otáčí,

za hlasem dívá se snivě.

Vyšel jsem do noci. Usnuly

blátivé ulice zatím.

Zdá se mi, jako bych zapomněl

říci kdes: Číšníku, platím!

Toulám se rozteskněn jedním snem,

jedním snem ze zašlých věků.

Zbojníku Ivane! Co bys řek’

dneska mi o člověku?

Jarního rána jsi vzpřímen stál

pod kolem, na něž tě vpletli.

Pohledem hrdým jsi objímal

stráně, jež zázrakem kvetly,

s okovy na rukou, hrozný přec,

nesmířen, vědom své krásy,

jako bys čekal, že korunou

Satan tvé ozáří vlasy,

jako by smrt mohla zachránit

sílu tvou všechnu a mládí,

jako bys do lesů volat chtěl:

Zpívejte, kamarádi –