KONEC ZIMY.

Přestaly mrazy.

Na novostavbě

vesele zpívá výtah břemen.

Zpívá si v altu:

Chci červené cihly,

chci vápno,

chci maltu.

Přidavač

celý den neustává

lopatu zvedat,

podávat cihly.

K rudé se rudě řadí cihla.

Bratrská slova zedníka stihla

sluch nádenice;

„Přilej víc vody,

dávej míň písku.“

Vesele zpívá výtah břemen.

Pod rukou tesařů žlutý krov

k nebi se zvedl.

V nejvyšším místě jedle zatknuta.

Vesele vlají,

plápolají

fábory.

Pod novou střechou,

sud piva naražen.

Pak přijel těžký

nábytkový vůz.

Mladičká paní,

ještě děvče,

jde do schodů těžce

a s úsměvem –

vždyť ví,

až pokoj bude zařízen,

že ulehne

a ještě ve vůni

nevyschlých, nových zdí,

že vyšle do světa

Nového člověka.

Ó nové domy,

v nichž ještě nikdo neumřel!