KONEC ZIMY.

Už celý kraj se v slunci smál,

a v jilmech jarní vítr hrál.

Jen někdo plakal pod nimi:

ten sníh, jenž zůstal od zimy.

Když přišel k nám, byl jasný tak,

až bolel od té běli zrak!

Jak pěna vod, jak roucha vil –

tak spanilý a čistý byl...

Dnes jaro vlá mu nad hlavou –

však sníh má barvu špinavou.

Co poesie druhdy měl!

dnes ustaral a sevšedněl...

Když slunko naň se usměje –

sníh bolestí se zachvěje...

Když pták si v jilmech zazpívá –

sníh lítostí se rozplývá...

A kalné oči zavírá

a v loktech jara – umírá...