KONEC –

V klenutém sklepení spí hradu mrtvý pán,

nádherný sarkofag mu tísní srdce chladné,

kol krytby koberec jest písku nasypán,

jenž v zlato mění se, když slunce svit sem padne –

A hrobkou pochmurnou se táhne chladu dech,

puch tlících v zemi těl se mísí s vosku vůní,

jež zvolna plouží se po rozpukaných zdech,

kde štíhlá ještěrka se hřeje na výsluní.