KONEC.

Můj román spěje ku konci,

jak krátký byl a fádní.

Smích. Slzy. Zcela všední bol

a tempo promenádní.

Pod okny vichr posměšně

trilkuje na pikolu;

čas odejít. Chci poslední

jen dopsat’ kapitolu.

Žel, že ni ona nevzruší

svou dikcí monotonní.

Ze zvyku okna dokořán

a umíráčkem zvoní. –