KONEC.

K prazdroji chci se navrátiti,

prach s prachem všeho pomísiti,

jak po větru já hnal se světem,

co víc než prach svět může míti?

Na konec, pomýšlej, ó srdce!

Vstát musím, sotva začnu sníti,

mé skutky přímo v tvář mi hledí

a v nich přede mnou – celé žití.