KONEČNĚ.

Již umlklo prázdné žvatlání snílků – –

Jak lupič si našla konečně chvilku,

by bezpečně, v lůžku půlnoční hodiny

své provedla dílo, ubila rodiny.

Již strhnuvši ostrý, dlouhý nůž se zdi

jím pomalu, pevně po hrdlech jezdí

a naslouchá, jak krev s postelí crčí,

jak nohama kopou, smrtelně chrčí – – –

Oh, tygrova rozkoš zadávit v tmách – –

a výparem sladkým krve se zpíjet...!

Oh, splněná touha divého pochopa,

by uviděl oběť v mukách se svíjet...!

Oh, sladkého Krista krvavá Evropa – –!

Oh, násilný, věčný, kulturní vrah – – –!