konfese

By Stanislav Kostka Neumann

vzdálen, na hony vzdálen

broušených polodrahokamů vaší poesie,

životem kalen, bídným životem kalen

jsem slévárna u periferie.

a mincovnička.

na žádné dukáty

pro hrdla panen pod bílá líčka.

u paty

horského vzduchu

tu a tam bernou minci udělám,

ale nehodím do pouličního ruchu,

do zásuvky ji uschovám.

zatím co básníci o překot tisknou knihy,

jak pěna v životě lehcí,

nevydám mince soudobé tíhy,

nemohu, nesmím, nechci.

místo orla je na nich srp a kladivo,

místo hlavy můj domov.

střádám si jarní osivo,

já, neoblomov.