Konfirmační mládeži.

Když v světě tomto tklivá, vážná chvíle

tu ovane kde zbožnou rodinu,

že musí tato svoje dítky milé

snad vysílati v dálnou cizinu,

tu rodičův a přátel všecky city,

tu věrné jejich lásky plápol skrytý –

on vyšlehne rád v té modlitby plam:

Ó miláčci naši, Bůh požehnej vám!

A, dítky drahé, tak i nám jest nyní.

Vy nejdete sic v dalný cizí kraj,

než, od té hodiny dnes ve svatyni,

již dětství útlého vám končí máj

a v budoucnosť, ať v štěstí nebo v pláči,

se máte bráť co Krista vyznavači;

a proto ten den dnes, ten sbor zde, ten chrám

vám na cestu volá: Bůh požehnej vám!

Ti vaši otcové k vám věrně lnoucí,

již dochovali vás až doposud, –

ty matky, které pro vás v lásce vroucí

tak mnohou nesly starosť, mnohý trud, –

jich oko dojato dnes na vás zírá

a z hloubi srdce prosí jejich víra:

Ó zkvétejte ku cti a radosti nám

a v blahu i v žalu Bůh požehnej vám!

Ti přátelé, již vás co nemluvňátka

kdys nesli ke křtu v síňce svatyně, –

ty školy, jež jak starostlivá matka

vás odchovať chtí nebes otčině, –

ba, každý, kdož to věrně s vámi míní,

on přeje, prosí tu dnes ve svatyni:

Pouť vážná již nastává, konec je hrám,

ó poutníci mladí, Bůh požehnej vám!

Tak v pohnutí dnes, dcery, syni drazí,

vás obklopuje naší církve sbor

a vzdech svůj za vás, nadějné své mlází,

vysílá k říši Božích věčných hor.

Svým časem klesnou bojovníci staří,

nuž, braňte vy co zápasníci jaří

tu kalicha pravdu, náš drahokam,

a v boji tom svatém Bůh požehnej vám!

Tak modlíme se za vás, moji milí,

toť lásky dar pro další život váš;

jsme smrtelní, jsme hříšní, mdlé jen síly

a proto v Boží dáváme vás stráž.

Než, také vy na cíl svůj pamatujte!

Své srdce Pánu dejte! V pravdě stůjte!

Vás nesveď ni Řím ani nevěry klam!

Vy věrni vždy buďte! Bůh požehnej vám!