Koníček.

Jaký to koníček, třeba vraný,

když není osedlán, okovaný! –

Honem se, kováři, k dílu mějte

a toho koně nám okovejte.

Kovář se postavil za kovadlo,

přikoval koníčka na houpadlo.

Přikoval, zakoval nohy obě

na pravo, na levo, po dvou k sobě.

Potom ho osedlal sedlář hebce,

sedí se na něm jak na kolébce.

A teď tě, bratříčku, posadíme,

v daleké kraje se vypravíme.

Já sednu, bratříčku, podle tebe,

budem se houpati až do nebe.

Za hory, za lesy, bystré vody,

s větrem se rozletíš o závody.

A potom pozvolna, zlehka, tiše

koník tě donese do snů říše.

Tam na tom nejlepším světa koni

nikdo tě, bratříčku, nedohoní!