Koňkou.

Hý, moje zlatá koňko! Hý!

Já, podagrista ubohý,

jsem odkázán na milost tvoji!

Ten pobyt v tobě oblaží

má kuří oka masáží –

to přece za něco už stojí!

Půl tělem visím s tebe ven

a tak, až k tělu užvaněn,

se vezu pěkně s nebezpečím –

že však mne vezeš k výstavě,

já hněvu nemám ve hlavě,

ba naopak ti blahořečím!

Buď zdráva! Tvoje dějiny,

až elektrika koniny

nás tvojí jednou také zbaví,

ty kdysi našim potomkům

od Kocourkova k Vejprtům

hlásati budou dny tvé slávy!

Až jednou potom přijde čas

a výstavu mít’ budem’ zas,

ty budeš na ní „parádovat’“:

tam vedle mnohých podniků

pak v biřtlářově kotlíku

tvůj pohon budem vystavovat’!