KONRÁDU POSPÍŠILOVI.

Tak dobře řekl jste to. Z podsvětí

já vyvolávám antické ty stíny...

Tak vládce Ithaky, jenž viděti

kouř aspoň toužil svojí domoviny,

výparem krve kozlí přilákal

řad duší mrtvých, dovolil jim píti,

a stíny ožily a každý dal

mu zprávu o souhrnu svého žití –

však ithacký král v dálku upřel hled

a toužil slyšet pouze jedna slova,

ta řek mu vposled Teiresias kmet:

jak navrátit se zase do domova!

Tak vyvolávám dávných postav stíny,

jež oživují vlastní krví svou.

Zrak zaplane zas, ret se zachví siný

a ústa jich se k řeči otevrou:

své osudy i rány duší svých,

své bolesti i touhy svoje zdrané,

grotesknost žití, ironický smích

mi vykládají stíny vyvolané –

a tak ty duše hrdé v žití svém

a v zločinech i cnostech vždycky celé

posílám v naši zakřiknutou zem

a mezi duše plaché, zakrnělé...