KONSUL PROCHASKA

Na Balkáně situace

plodí stálé komplikace:

vznikla nová otázka,

zvaná konsul Prochaska.

Muž ten ze vsi je, již zovem

na Brněnsku Adamovem,

kdež prý dělal jeho táta

německého advokáta.

Záhy Prochaska náš mladý

vstoupil v diplomatů řady,

úřadoval ve jménu

naší říše v Prizrenu.

V společnosti Františkánů

mnoho činil na Balkánu

pro nešťastnou tuto zemi.

Poděloval ručnicemi

strádající Albánce

a to bez vší kvitance,

aby, když je ruka svrbí,

mohli polehtati Srby.

Srbové jsou národ náhlý,

s vojskem do Prizrenu vtáhli.

První jejich otázkou

bylo: Co je s Prochaskou?

Konsul náš v svém obydlí

rád se v klidu namydlí.

Zavolal si Johana

a řek’: „Pověz komukoli,

kdo se zeptá na pána,

že pan Prochaska se holí!“

Tak dlouho si holil bradu,

až prý dostal baštonádu,

i byl nářek po vlasti,

že měl vzadu náplasti.

Černé na papíře bílém

když to četl císař Vilém,

který dělá za Rakousko

politiku, až je ouzko,

kroutil chvíli hlavou nad tím

a pak pravil pouze: „Zatím

pro Prochasku nebudu

dělati si ostudu!“

A tak císař výbojný

zachránil nás od vojny.