KONTRASTY.

Na povrch hvězdy září drahokamy,

to jeden lesk a třpyt pln nádhery –

Však uvnitř jsouc to žhoucí kratery,

kde láva kypí a vře kaskadami.

Na povrch moře zrcadlo je, božský

jež ob čas v bouři zakaluje dech,

toť feerie duchů v plamenech –

a dole bahno, mrtvoly a trosky.

Na povrch hroby v růžích jenom svítí,

zrak mrtvých fialkami plá a duch

šeříkem dýše – uvnitř je to puch

a červů skrýš s kořenů černou sítí.

Na pohled pěkně vypadají básně,

když čte je dívka, růže v poupěti –

leč kdo je psal, měl na rtech prokletí

a darmo svými pouty řinčel hlasně.