Konvalinka.

Ve svěžím mechu, v zelené trávě

konvalinek zvonky bílé

sní svůj první sladký sen;

nad nimi listím kmitají hravě

světla pršky hřejné, milé,

tlumí v šero slunný den.

V tišině lesní vábivě stinné

bílé svítí zvonky sněžné,

vábí sladkou vůní svou;

týmž měkkým kouzlem k duši se vine

čisté dětské čílko něžné

kmitající světa tmou.

Běloučké zvonky na dětském čele,

co se vůně ve vás skrývá,

co jen štěstí ve vás sní;

života bouří čelo když stmělé,

v duši kdesi na dně dřímá

dětství úsměv poslední.