KONVALINKY.

Dej mi ty konvalinky bílé,

ať osvěží mě jejich dech,

ty drobné zvonky zvoní mile,

jich zvuk mne v tichu vnímat nech,

dej mi ty konvalinky bílé!

Mé srdce touží po tom kvítí –

buď jenom ticha, ztlum svůj zpěv,

v té vůni nech mne chvilku sníti

a zapomenout na ples, hněv,

jímž obdařilo mě mé žití.

Jen zticha, zticha – šumot háje,

kde rostly, z dálky doslýchám,

a zdá se mi, že v době máje

tam v mechu měkkém ležím sám,

a les mi kolébavku hraje.

Ó nech tu píseň zníti dále,

jí balzám kane v moji hruď,

a zvonit nech ty zvonky malé,

jen ztlum svůj zpěv, jen ticha buď

a nech tu píseň zníti dále!