KOPRETINY.

Napadalo hvězd

včera stříbrně

na trouchnivý klest,

svítí na drně,

zlaté oči otvírají,

s vánkem sobě tiše hrají

na lukách, kol cest.

Nevěstou je Zem

v bílém krajkoví,

Slunce ženichem

přes den červnový.

Družičkou-li chceš jim býti,

natrhej cudného kvítí

a též hostům všem.

Pod zelený buk

v plesu za chvíli

přichvějí se z luk

všichni motýli,

z pohádkových lesa hlubin,

z kadeřavých plavých dubin,

zazní hudby zvuk.

V zlatém jasu rej

začne kolkolem,

ke Sluníčku spěj

zkvetlým pádolem,

nikdo líp tě nepohostí,

do krásy a do radosti

zlíbat se jím dej.