Kopretiny.

Jak máj Jsi vešla na můj luh,

mé smutné do krajiny:

vše rozkvetlo hned, voní vzduch,

kam dozřím – kopretiny!

Kam pohled oka Tvého slét’,

i v kročejů Tvých sledu –

paprsků bílých vzrostl květ

a zlatistého středu.

V nich, panovnice květů Svých,

jdeš, oči láskou vzňaté –

Jsi všecka v bílých paprscích

a v nich Tvé srdce zlaté...