Kopřivy.

Rostou, rostou kopřivy

u té vaší chýže,

ty popálí každého,

kdo přistoupí blíže.

A to je tvá matička

tuze starostlivá,

kdo se k tobě přiblíží,

mračně se naň dívá.

A to je tvá matička,

co tebe tak střeží,

jak bys byla princeznou

ve zakleté věži.

Jak bys byla princeznou,

já – hoch ledajaký,

jak bys byla slunéčkem,

já šedými mraky.

Však co je si souzeno,

najde se a zblíží –

ó vím, proč mne srdce mé

k vaší táhne chýži.

Proč vždy musím na večer

pod okýnko vaše:

to, že sobě souzena

srdéčka jsou naše!