koráb

pomalu, den ze dne a rok po roce,

kolem se rozlila, okeán ovoce.

kamkoli pohlédnu, vlní se přede mnou,

všude je se mnou s vůní i hudbou svou.

kolem mne moře je, moře kolkolem,

já na něm houpám se horkým ostrovem.

houpám se na něm korábem opilým,

z něho můj cíl a snění mého dým,

z něho má slast a šťastných vteřin cval,

z něho můj smutek a dlouhý, dlouhý žal.

houpám se na něm, nad nocí hlubiny,

nevěda dne svého ani hodiny,

opuštěn střízlivým kormidelníkem,

s poslední touhou a závěrečným snem:

nebýt jím vyvržen na pusté pobřeží,

kde ani vraku se dobře neleží;

ustlat si k spánku pod jeho hladinou,

splynouti navždy s jeho hlubinou.