Kořeny se zatínají v země prsť,

Kořeny se zatínají v země prsť,

každá větev chce svou krásu, květů hrst,

všechno voní, roste, klíčí,

fialkami, petrklíči

modrá se a žloutne sad.

Někdo říká – mám tě rád.

Vlahé vůně větrem vlají,

chodíš jako v mrákotách,

oči se ti usmívají,

něco znají, něco tají,

touhou jsi se sladce zmát.

Chtěl bys jako ústa květu

jaro jako vláhu ssát,

volat, zpívat – mám tě rád!

A když slunce líbá zemi

polí lán,

nezůstat tak mezi všemi

nelíbán.

Moudrost kladeš pod závoru

a v tom jarním ptačím sboru,

krásou, vůní opojen,

kukačku chceš slyšet jen,

aby někdo opakoval

stokrát třeba, tisíckrát,

mám tě rád – tak rád – tak rád!