Kořínky.

Z naší vsi vyštváni byli jsme v svět –

– s rodiči kráčel jsem, slední kde mez.

– Ohlédni, synku, se naposled zpět,

krov náš kde byl a kde les! –

– Ohlédni! – Synek však nevzhléd’, jen kles’ –

na mezi kles – ó dětských těch běd! –

studem jen skryl svou líc v kvetoucí vřes –

– vyplakal duše své hořko a jed.

Vracím se zlomen – ač vzdoren a klet –

na mezi u cesty – nevěřte dnes!

dítě kde plakalo, hořký jen květ:

dětské té bolesti kořínky – ples

žádný již nevyrve, nezhladí svět!