KOROUHVIČKA.

Stará koketa na střeše

stanouti nemůže zticha,

vždy je na stráži, především

moderní povánky čichá.

Včera bělrudou vichřicí

zběsile vrzala rvána,

jakby praporec vztyčený

nad město jásotné zrána.

Dnes, hle, po rudém čmoudu se

křidélkem obratně dává,

cárem krvavým – já taky! –

koketně na odiv mává.