Korový domek v oboře.

Uprostřed jilmů stojí domek z kory

s pavlačí dokola, kam listí padá,

sem nesmí nikdo vejít do obory,

jen ptáků zní tu nepokojná váda;

kol moře trávy... V zeleň zabořeny

blíž rybníka si laně ulehají,

a stíny, parnem jako unaveny,

na lesklé srsti jich své skvrny tkají...

Jen dáma ze zámku v svém lehkém šatě

jak vzdušný zjev tu zmizí v domku z kory,

a knihu v ruce, v západním zří zlatě

tesklivě v dálce hasnout modré hory.